Náš tým

Zakládající členové týmu Volby pro Všestary, jejich medailonky a názory.

Mgr. JAROMÍR JECH

Rád bych něco z toho, co umím, dal ve prospěch zvelebení obce a zlepšení kvality života v ní.

  • Vystudoval jsem Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor germanistika, pedagogika, půl roku jsem strávil na univerzitě v Kolíně nad Rýnem, na krátkém stipendijním pobytu jsem byl v Brémách. Jedenáct let jsem učil, pět let se živil jako finanční poradce, nyní jsem zaměstnancem banky. Mám na starosti koordinaci externích spolupracovníků. Současně jsem příležitostný fotograf, překladatel, hudebník. Též aktivní sportovec, rekreačně běhám, jezdím na kole, lyžuji na běžkách i sjezdovkách, hraji lední hokej a po letech opět i ragby za „staré pány“ Říčan. Zajímám se o přírodu, o okolí, o historii, společenské dění…

    Z výše uvedeného se dá odvodit, že jsem docela činorodý člověk, kterého zajímá vše, co se kolem něj šustne. Když něco dělám, jsem zvyklý to dělat naplno a pořádně. Nejsem zastáncem velkých slov, gest, slibů. Jsem přesvědčen, že pokud bychom chtěli v naší zemi, obci provádět změny k lepšímu, nepotřebujeme složitá pravidla, přísnější zákony, velké sumy peněz. Stačí pravidla jednoduchá, logická. Samozřejmostí je ovšem jejich důsledné dodržování postavené na vnitřním přesvědčení člověka, občana. Jednoduše řečeno: ohleduplnost, úcta a respekt k ostatním. Když sundám nohu z plynu při vjezdu do obce, na prašnou cestu, nedělám to kvůli strachu z pokuty, abych si nezaprášil auto, ale proto, abych neublížil, nebo minimálně neznepříjemnil život ostatním.

    Původem jsem ze Říčan, kde jsme bydleli úplně na kraji města, u pole, slepá ulice, do lesa tři sta metrů, na zahradě bažanti, přes plot třešňová alej. Pak přišla výstavba, vykácení aleje, kolem nás nové domy, noví sousedé. Měl jsem tenkrát pocit, že mně „něco berou“, ty „moje Říčany“. Dnes už můj rodný dům nestojí, nemám se kam vrátit. Ani nechci. Doma jsem tady, ve Všestarech, kde se na mě paradoxně spousta lidí může dívat podobnou optikou, jako já „tehdy“ na nové sousedy. Upřímně mohu říct, že jejich pocity chápu a zároveň prohlašuji: nechci brát, naopak, rád bych, pokud k tomu dostanu příležitost, dal něco z toho, co umím, ve prospěch zvelebení obce, zlepšení kvality života v ní.

    Žijeme ve Všestarech s manželkou, dvěma ještě malými dcerami, psem a kočkou. Do mého oblíbeného lesa to mám trochu dále, přesto jsem v něm možná častěji, než tomu bylo v Říčanech.

JIŘÍ MACHÁČEK

Nemám rád plané řeči, raději přiložím ruku k dílu.
 

  • Narodil jsem se v Praze na sídlišti, kde jsem prožil svých prvních 11 dětských let, po kterých následovalo stěhování do Krkonoš a následně hned na Moravu, na úplnou samotu uprostřed lesů a skal s nejbližší vzdáleností do vesnice asi 5 km. V létě jsme se sestrou chodili do školy pěšky, později na kole, v zimě vystřídaly kolo lyže. Tři roky uprostřed panenské přírody mi daly hodně citu k přírodě a životnímu prostředí. V mých 14 letech jsme se s rodinou po návratu do Prahy odstěhovali na její okraj, ale již tehdy jsem věděl, že město není to místo, kde chci žít.

    Všestary jsem si vybral k životu již před devíti roky zejména kvůli tomu, že jsem chtěl žít kousek od lesa, ideálně v pohádkovém kraji, a přitom, zejména kvůli zaměstnání, stále na dosah od Prahy. Mým cílem je žít na vesnici, nikoliv v satelitním městě. Za ta léta ve Všestarech vidím, co se vše změnilo, a bohužel i to, co se změnit mohlo, a přitom zůstává stejné. Jsem vděčný za vodovod, ale přál bych si více vstřícnosti, otevřeného jednání, snahy o zvelebení obce, ochrany jejích krás, procházkových a výletních tras, bezpečnost na návsi a zamezení nenápadné, ale postupné přeměně v satelitní město. Okolí svého domu, obecní cesty, dokonce i pozemky sousedů apod. zvelebujeme vlastními silami a financemi. Vesnici chybí celková koncepce a možná i proto jediné, co za ta léta slyším je dotaz: "Proč že to vlastně dělám?"

    Komunikační agentura, kterou úspěšně vlastním a vedu již odroku 2002, pracuje nejen na mnohých standardních projektech pro různé nadnárodní společnosti, ale zpracovává také projekty financované z dotací Evropské unie i regionálními sdruženími. Vím, že investice potřebné ke zlepšení života v obci je možné získat i jinými cestami než jen zadlužováním obecního rozpočtu.

    A i proto kandiduji do zastupitelstva obce. Nemám rád plané řeči, raději přiložím ruku k dílu. Mým životním heslem se stalo: „I když padáš na pusu, je to stále pohyb vpřed".

DANA HNYKOVÁ

Přála bych si, aby obci více záleželo na tom, kde její občané bydlí a jak vypadá její okolí.

  • Přestože patřím mezi tzv. „náplavu“, domovem mé rodiny jsou Všestary. Jsem vdaná, mám 2 dospělé syny. Vystudovala jsem zdravotnickou školu a 23 let jsem pracovala ve zdravotnictví. Většina z Vás mě však asi nejvíce zná ze spořitelny v Říčanech.

    Do komunálních voleb jsem se rozhodla kandidovat, protože bych chtěla více otevřít lidem komunikaci s obcí. Přála bych si, aby i jim záleželo na tom kde bydlí a jak vypadá jejich okolí. Nejsme žádné velkoměsto, aby se každý zavřel doma a staral se jen o své.

    Mám velmi ráda děti a tak bych chtěla mluvit především za ně. Bezpečnost na komunikaci, více chodníků, aby se nemuseli bát ani rodiče, zda jim ze školy dojdou děti v pořádku a nesrazí je nějaký šílenec. Jezdí jich tady dost a jsou nebezpeční i pro nás dospělé. Dále mi tu chybí nějaké zázemí pro děti, kde by si mohli hrát a scházet za jakéhokoliv počasí. Nemyslím si, že stará autobusová zastávka je zrovna to nejlepší.

MILOŠ LENGER

Zasadím se o to, aby občanské iniciativy, spolky a sdružení a jejich činnosti byly vítány, nikoliv trpěny.

  • Do obce Všestary jsem se před lety přestěhoval proto, že mi vyhovovala její poloha kousek od Prahy, a hlavně jsem neměl zájem bydlet v nově vybudovaných neosobních velkých satelitech kolem Prahy. Myslel jsem si, že mi vesnice s tradicí v Ladově kraji poskytne to, co hledám.

    Časem jsem zjistil, že tomu tak není a že k mému překvapení nejsou obcí „s jásotem“ podporovány třeba ani občanské iniciativy typu spolků a sdružení a jejich činnost je spíše trpěna než vítána. K věcem, které mi dále vadí, patří např. naprostá ignorace obce směrem k bezpečnosti provozu a chodcům, jediný naprosto nedostatečně označený a již poněkud vybledlý přechod pro chodce, chybějící chodníky či jejich zoufalý technický stav nebo absence dnes již běžně ve městech či vesnicích fungujících zpomalovacích radarů. Zarážející je to zejména proto, že se všechny uvedené bezpečnostní prvky dají pořídit z dotací EU či jiných rozvojových programů, a tedy nijak výrazně nezatíží hospodaření obce.

    Ve Všestarech bydlím od roku 2005, profesně se věnuji logistice, dále pak problematice vymáhání a správy pohledávek a exekučních řízení. Od nastěhování do Všestar jsem členem Sokola Všestary a jsem také předsedou neziskového sdružení Zelený strom, které již 20 let pořádá letní tábory pro děti. Protože je na nás, v jakém prostředí budeme dál žít, nechci jen „v hospodě u piva nadávat na poměry“, ale také pro to něco udělat.

Ing. GABRIELA KOTOUČOVÁ

Vytvořím místo, kde si děti budou mít možnost v klidu hrát, bavit se a užívat si krás okolí. 

  • Ve Všestarech žiji od roku 2004 a věřte, že mě uchvátil zdejší kolorit a malebnost přírody, atmosféra klidné vesničky a v neposlední řadě čistota vzduchu, kteráje pro mě a mou rodinu astmatiků nepostradatelná. Vystřízlivění nastalo po dvou letech, kdy jsem zjistila, že poklidná vesnička je až přespříliš poklidná a dvouleté vyhlídky na zlepšení základní infrastruktury obce  se rozplývají v dáli ne pěti-, ale desetiletek. Nechci již zůstat nečinným přihlížitelem dalšího konzervování vesnice do éry minulého století, ale chci se aktivně podílet na jejím rozumném rozvoji. Chci vytvořit místo, kde si nejen mé děti, ale i ty ostatní budou mít kde hrát, bavit se, bezpečně se pohybovat a užívat si krás okolí.

    Profesí jsem personalistka se zaměřením na vzdělávání dospělých. Po VŠE jsem půl roku strávila v USA a rok a půl v Austrálii. Seznámila jsem se s různými kulturami, tradicemi a jedno vím, všichni si velmi vážili místa, ve kterém žili, byli na něj náležitě hrdí a jejich přístup k jejich domovině tomu náležitě odpovídal.

    Byla bych velmi ráda, kdybychom  všichni, ať již starousedlíci či „přistěhovalci“, tento pocit zakusili a aktivně si vytvořili místo, kde chceme žít.