Nečernobílé sobectví - II. část

17.05.2011 12:14

Jsme všichni otevřeni diskuzi a jsme rádi, když se diskutuje. A to i nad nepříjemnými tématy. Neradi se schováváme a tiše mlčíme, přihlížíme. Mnohem raději řekneme, co nás trápí a jsme připraveni přijmout i reakci z druhé strany. I proto velmi rádi dáváme prostor článku pana Dobiáše, reakci na článek Jaromíra Jecha "Nečernobílé sobectví ...":

 

Já jsem ten padouch

Nejdříve musím konstatovat, že ten padouch zmíněný v článku „Nečernobílé sobectví…“, na nějž reaguji, jsem já. Jmenuji se Petr Dobiáš, bydlím ve Všestarech a provozuji většinu těch činností, které mi byly v článku přisouzeny.  

Nejprve bych rád reagoval v obecné („filozofické“) rovině na to, co mě zaráží nejvíce, a tou je neschopnost pochopit, že skutečná tolerance spočívá především v respektování skutečnosti, že na mnohé důležité i méně důležité záležitosti mohou mít lidé odlišný názor a fakt, že mají názor jiný než je ten můj, je nečiní a priori špatnými. Můžeme to pozorovat dnes a denně, kdy lidé, kteří prosazují nějakou v zásadě dobrou věc, ať již jde o pomoc lidem nebo třeba ekologii, často propadají pocitu, že ten, kdo s nimi stoprocentně nesouhlasí, je v horším případě nepřítel a v tom lepším pak osoba, kterou je nutno napravit, napomenout či převychovat. 

Moje pojetí sousedské slušnosti se tak dá shrnout jako „nech žít“. To znamená, že i když s autorem článku sdílím představu o tom, že by se člověk měl nějak starat i o prostor za svým plotem, nebudu k tomu nikoho vybízet ani nikoho kvůli tomu dehonestovat, protože si prostě uvědomím, že ten dotyčný na to může mít jiný názor, jiné měřítko hodnot nebo prostě jiný vkus, kterému neposekaný prales za plotem nevadí a že jakákoliv jeho činnost v tomto směru by tak směřovala spíše k uspokojení mému než jeho. 

Za sousedskou neslušnost pak rozhodně považuji zveřejnění soukromé diskuze, kterou bych ze svého subjektivního pohledu popsal asi takto: vidím, jak na mne zběsile mává skoro soused, jehož znám od vidění, ale u něhož si nevybavuji, že bychom spolu někdy mluvili. Poté, co v domnění, že něco potřebuje, zastavuji, mi bez jakéhokoliv pozdravu sděluje tónem, který jsem (a jsme samozřejmě opět u kategorie individuálního subjektivního vnímání) nepovažoval za příliš zdvořilý, větu „pomalu, pomalu, nevidíte, jak se práší?“.  V ten okamžik, po porušení všech z mého pohledu zásadních pravidel slušného chování, jsem vzhledem k hladině svého adrenalinu raději odjel, což nehodnotím ze své strany rozhodně pozitivně, nicméně jsem se zastavil při dalším průjezdu, chtějíc věc probrat a vysvětlit si. Což jsem zjevně neměl dělat, ale nejsem politik a předpokládám, že věci, které probírám neveřejně, neveřejnými i zůstanou. Opět opakuji, že všechno předchozí je naprosto záležitostí individuálního vnímání, a z hloubky míry nepochopení mého myšlení, uvažování a motivace si prostě musím odvodit, že něco podobného se přece mohlo stát i mně ve vztahu ke druhé straně. Co už pochopit nedokážu, je to, že místo dalšího vysvětlení dojde k takovéto publikaci celé záležitosti.

Co se týče prášení, věřte nebo ne, nic takového jsem si neuvědomoval. Pravda je, že po tom začátku konverzace jsem toho již nedokázal zpětně litovat. Nicméně bych to byl asi dokázal respektovat, jen kdybych o to byl nějakým slušným způsobem požádán. Nadále ale vidím souvislost mezi vzdáleností domu od silnice a mírou hluku a prašnosti, kterou je takový dům ze silnice zasahován. A odmítám se cítit jakkoliv provinile proto, že jsem na tento vztah při stavbě svého domu pamatoval. 

Co se týče rychlosti, rozhodně nebyla těch požadovaných 20km/h, nicméně nebyla moc přes 30km/h (kdo tam jel, pochopí, že ani nemohla být). V žádném případě si nemyslím, že by obytné zóny měly být stavěny na rychlost 20km/h. Rychlost přes 40km/h tam samozřejmě již nepatří, nicméně vždy záleží na konkrétních podmínkách, tj. v místech s dobrou viditelností logicky pojedeme jinak než mezi z obou stran zaparkovanými auty.

Podle článku, na který reaguji, jsem zřejmě neučinil dobře, když jsem si postavil plot až metr v hloubce svého pozemku a tím jsem rozšířil silnici (v části, po níž sám prakticky nejezdím).  Lepší by asi bylo, kdyby se tam ta auta nevešla. 

Ano, nabídl jsem, že na silnici přispěji, a argumenty typu, že po ní pak budou jezdit i lidé, kteří si domy teprve postaví a tedy nepřispějí, tak nějak nedokážu brát vážně. A argument, že se silnice zničí při stavbě dalších domů? Nejsem odborník, nevím. Nicméně se často setkávám s tvrzením, že právě stavbou nových domů (včetně mého) byla zničena. Příliš se mi to nezdá, protože si jasně pamatuji stav silnice v době, kdy jsem se před lety jel poprvé na pozemek podívat. Ten stav byl možná horší než nynější, silnice byla alespoň trochu srovnána po stavbě vodovodu. A v době před stavbou mého domu tam stály pouze dva nové domy mých bezprostředních sousedů – a odmítám věřit, že by takový stav silnice byl výsledkem těchto jejich staveb. 

Teď možná trochu překvapující tvrzení, po všech těch řečech o silnici. Já totiž o novou silnici ve skutečnosti nijak zvlášť nestojím. Jsem zastáncem onoho tvrzení „alespoň tam lidé nebudou jezdit rychle“.  Jen mám ten individuální pocit nevhodné rychlosti ne nad 20 km/h ale řekněme nad 35 km/h. Samozřejmě, že v případě stavby dalších domů a nedodržování základních pravidel ze strany stavebníků mohu v budoucnu nějaký problém mít, ale to je situace víceméně nezávislá na současném stavu silnice. Jestli mne něco skutečně pálí, pak je to např. neexistence chodníku mezi Všestary a Stránčicemi. Silnici považuji za drobnou nepříjemnost, ten neexistující chodník pak za věc potenciálně velmi nebezpečnou, např. pro moje děti.

 

Zpět

Novinky

Přihlaste se k odběru vybraných aktualit, termínů akcí a brigád! Zadejte vaši emailovou adresu a potvrďte na ODESLAT: