Co jsme cestou ztratili?
Všestary se za poslední roky změnily. Máme nové silnice, chodníky, osvětlení, opravená místa a další investice. Je to dobře. Obec se má rozvíjet a o svůj majetek se starat. Jenže čím dál víc mám pocit, že jsme cestou ztratili něco, co se nedá vyasfaltovat ani postavit.
Přestali jsme některé věci dělat spolu.
A není jednoduché ukázat na někoho a říct: ten za to může. Právě naopak.
- Obec říká spolkům: Přijďte s nápadem, rádi vás podpoříme. To je přece správně.
- Hasiči řeknou: Čarodějnice už dělají fotbalisté, nebudeme jim do toho vstupovat. Také správně.
- Fotbalisté si zase řeknou: Je to hasičský den, co bychom tam dělali my? I tomu se dá rozumět.
Každý má pravdu.
A přesto je výsledek špatně.
Podporovat nestačí. Musíme také propojovat.
Postupně jsme si vytvořili malé ostrůvky. Hasiči mají svoje akce, fotbalisté svoje, další spolky svoje. Každý má svoje lidi, svoje potřeby, svoje starosti. Obec jednotlivé aktivity podporuje.
Jenže mezi těmi ostrůvky začalo něco chybět.
Úkolem obce nená jen podporovat spolky. Je to také propojovat lidi, spolky a jejich energii.
Jsme malá obec. Nemáme nekonečné množství lidí, peněz ani těch, kteří jsou ochotni něco organizovat. Co si tady společně neuvaříme, z toho se nenajíme. A když už někdo energii má, měli bychom přemýšlet, jak ji spojit s energií ostatních.
Hasiči slaví 125 let? To přece nemusí být jen hasičská akce. Je to událost celé obce. Hasiči mohou přinést svůj příběh a program, další spolky se přidat a obec zajistit večerní část, kapelu a celodenní program. Z hasičského dne může vzniknout den, kdy slaví celé Všestary.
Nebereme tím hasičům jejich výročí. Naopak. Dáváme mu význam pro celou obec.
Stejně můžeme přemýšlet o čarodějnicích, plese, dětském dni i dalších akcích.
Proč pořádat ples Všestar ve Strančicích, když můžeme přemýšlet, jak ho vrátit domů? Třeba do velkého vytápěného stanu na návsi. Nebude to možná nejjednodušší řešení. Ale lidé se potkají tady. Ve své obci.
Protože peníze vložené do společné akce nejsou jen peníze za kapelu, stan nebo pivo.
Kupujeme za ně příležitost být spolu.
Nejdřív se ptejme. Potom stavme.
Stejný princip se netýká jen akcí.
Chceme nové dětské hřiště? Výborně. Ale než ho postavíme, pojďme se zeptat: Co už máme? Kdo to používá? Co nám chybí?
Jestli už máme místo pro malé děti, možná potřebujeme druhé pro ty starší. Workout, basket nebo něco úplně jiného.
A pokud lidé, kteří na hřišti pořádají akce, potřebují vedle kabin skladovací prostor, pojďme to vědět předtím, než rozhodneme, kde co bude stát. To není složitější způsob řízení obce.
To je zastupitelstvo, které naslouchá a potom koná.
Dobrá obec nestojí na jednom člověku
Často slyším, co všechno by měl udělat starosta.
Jenže starosta nemusí umět všechno. A ani nemůže.
Nemůže současně řešit investice, úřad, dopravu, dotace, údržbu, spolky, veřejný prostor, společenský život a ještě chodit mezi lidi a zjišťovat, co kde nefunguje.
Proto máme zastupitelstvo.
Devět zastupitelů by nemělo znamenat jednoho nebo dva lidi, kteří pracují, a několik dalších, kteří jednou za čas přijdou hlasovat. Znamená to devět lidí, kteří mohou vzít každý svůj díl odpovědnosti.
Někdo dopravu. Někdo prostředí. Někdo údržbu. Někdo život v obci a spolupráci spolků.
Ne proto, aby starostovi říkali, jak má dělat svoji práci.
Ale aby část té práce vzali na sebe.
Nemusí mít na všechno stejný názor. Naopak. Různé názory do zastupitelstva patří. Ale musí je spojovat ochota něco udělat.
Spojit lidi. A spojit místa.
A možná bychom stejným způsobem měli začít přemýšlet i o samotné obci. Všestary, Menčice a Vávrov nemusí spojovat jen silnice, po kterých projíždějí auta.
Postupně můžeme hledat cesty, které propojí jednotlivé části obce, hřiště, les a krajinu kolem nás. Cesty pro pěší, kola, kočárky nebo obyčejnou večerní procházku.
Propojovat obec nejen mezi lidmi. Ale i mezi místy.
Jednou z toho může vzniknout celý okruh kolem obce.
Nestačí, aby obec fungovala
Samozřejmě potřebujeme opravené silnice. Dostupnou školku i školu. Veřejný prostor. Udržovaný rybník. Funkční úřad. To je základ. Ale možná jsme si v posledních letech příliš zvykli měřit rozvoj tím, co jsme postavili, opravili a vyasfaltovali. Obec přece není jen infrastruktura.
Obec jsme my všichni.
Chci, abychom měli důvod mít Všestary rádi. Aby byl někdy večer plný náves. Aby se děti potkaly s rybáři, hasiči s fotbalisty a starousedlíci s lidmi, kteří se sem přistěhovali před rokem.
Abychom měli místo, kam můžeme večer přijít na pivo nebo kávu. Aby teenager měl kam jít. Abychom na ples nemuseli odjíždět jinam. Abychom se mohli projít z jedné části obce do druhé jinak než po silnici.
Tohle všechno jsou zdánlivě malé věci. Dohromady však rozhodují o tom, jestli máme jen hezky spravované místo k bydlení, nebo skutečnou obec.
Obec, která funguje.
Obec, která žije.
Obec, která drží pohromadě.
Nechci, abychom příští čtyři roky jen přidávali další položky na seznam hotových investic.
Chci, abychom Všestary znovu spojovali.
Každý může přinést něco svého. A společně z toho můžeme udělat něco mnohem většího.
