Bez podpory by to bylo těžší.
Mgr. Jaromír Jech
Rád dám něco z toho, co umím, ve prospěch zlepšení kvality života kolem sebe.
Vystudoval jsem Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor germanistika, pedagogika, půl roku jsem strávil na univerzitě v Kolíně nad Rýnem, na krátkém stipendijním pobytu jsem byl v Brémách. Jedenáct let jsem učil, pět let se živil jako finanční poradce, nyní jsem zaměstnancem banky. Mám na starosti koordinaci externích spolupracovníků.
Současně jsem příležitostný fotograf, překladatel, hudebník. Též aktivní sportovec, rekreačně běhám, jezdím na kole, lyžuji na běžkách i sjezdovkách, hraji lední hokej a po letech opět i ragby za „staré pány“ Říčan. Zajímám se o přírodu, o okolí, o historii, společenské dění…
Původem jsem ze Říčan, kde jsme bydleli úplně na kraji města, u pole, slepá ulice, do lesa tři sta metrů, na zahradě bažanti, přes plot třešňová alej. Pak přišla výstavba, vykácení aleje, kolem nás nové domy, noví sousedé. Měl jsem tenkrát pocit, že mně „něco berou“, ty „moje Říčany“. Dnes už můj rodný dům nestojí, nemám se kam vrátit. Ani nechci. Doma jsem tady, ve Všestarech, kde se na mě paradoxně spousta lidí může dívat podobnou optikou, jako já „tehdy“ na nové sousedy. Upřímně mohu říct, že jejich pocity chápu a zároveň prohlašuji: opravdu rád bych, pokud k tomu dostanu příležitost, dal něco z toho, co umím, ve prospěch zvelebení obce, zlepšení kvality života v ní.
Jiří Macháček
Než plané řeči, raději přiložím ruku k dílu.
Narodil jsem se v Praze na sídlišti, kde jsem prožil svých prvních 11 dětských let, po kterých následovalo stěhování do Krkonoš a následně hned na Moravu, na úplnou samotu uprostřed lesů a skal s nejbližší vzdáleností do vesnice asi 5 km. V létě jsme se sestrou chodili do školy pěšky, později na kole, v zimě jezdili na běžkách. Tři roky uprostřed panenské přírody mi daly hodně citu k přírodě a životnímu prostředí. A uvědomil si, že vše začíná u mě samotného, než čekáním na to, co by měli dělat ostatní.
V mých 14 letech jsme se s rodinou po návratu do Prahy odstěhovali na její okraj. Již tehdy jsem věděl, že město není to místo, kde chci žít. Proto jsem se odstěhoval blíž k přírodě. Experience marketingová agentura, kterou vedu již od roku 2002, pracuje jak na mnohých standardních projektech pro různé nadnárodní společnosti, tak zpracovává také projekty financované z dotací Evropské unie i regionálními sdruženími. Vím, že investice potřebné ke zlepšení života v obci je možné získat i jinými cestami než zatěžováním obecního rozpočtu.
Dana Hnyková
Přála bych si, aby obci více záleželo na tom, kde její občané bydlí a jak vypadá.
Přestože patřím mezi tzv. „náplavu“, domovem mé rodiny jsou Všestary. Jsem vdaná, mám 2 dospělé syny. Vystudovala jsem zdravotnickou školu a 23 let jsem pracovala ve zdravotnictví. Většina ze sousedů mě však asi nejvíce zná ze spořitelny v Říčanech.
Mám velmi ráda děti a tak bych chtěla mluvit především za ně. Bezpečnost na komunikaci, více chodníků, aby i rodiče mohli být v klidu, zda jim ze školy dojdou děti v pořádku a vyhnou se srážce s nějakým šílencem. Jezdí jich tady dost a ohrožují i nás, dospělé. Dále mi tu chybí nějaké zázemí pro děti, kde by si mohli hrát a scházet za jakéhokoliv počasí. Určitě existuje lepší varianta, než stará autobusová zastávka.
Miloš Lenger
Občanské iniciativy, spolky a jejich činnosti by měly být vítány, nikoliv trpěny.
Do obce Všestary jsem se před lety přestěhoval proto, že mi vyhovovala její poloha kousek od Prahy, a hlavně jsem měl nulový zájem bydlet v nově vybudovaných neosobních velkých satelitech kolem Prahy. Myslel jsem si, že mi vesnice s tradicí v Ladově kraji poskytne to, co hledám.
Ve Všestarech bydlím od roku 2005, profesně se věnuji logistice, dále pak problematice vymáhání a správy pohledávek a exekučních řízení. Od nastěhování do Všestar jsem členem Sokola a jsem také předsedou neziskového sdružení Zelený strom, které již 20 let pořádá letní tábory pro děti. Je na nás, v jakém prostředí budeme dál žít. Udělat pro to víc, než jen „u piva nadávat na poměry“.
Ing. Gabriela Kotoučová
Vytvořím místo, kde si děti v klidu hrají, baví se a užívají krás okolí.
Ve Všestarech žiji od roku 2004 a věřte, že mě uchvátil zdejší kolorit a malebnost přírody, atmosféra klidné vesničky. I čistota vzduchu, která je pro mě a mou rodinu astmatiků životně důležitá. Vystřízlivění nastalo po dvou letech, kdy jsem zjistila, že poklidná vesnička je až přespříliš poklidná a dvouleté vyhlídky na zlepšení základní infrastruktury obce se rozplývají v dáli minimálně desetiletek.
Proto se zapojuji s cílem podílet se na jejím rozumném rozvoji. Místo zakonzervovaného a postupně chátrajícího stavu vidím prostředí, ve kterém si mé ostatní děti budou mít kde hrát. Bavit se, bezpečně se pohybovat a užívat si krás okolí. Byla bych velmi ráda, kdybychom všichni, ať již starousedlíci či „přistěhovalci“, tento pocit zakusili a aktivně si vytvořili místo, kde chceme žít.
Přečtěte si také
Jaké byly v roce 2010 naše první myšlenky.
Něco málo o tom, jak může členství ve sdružení také vypadat.
Na jakých základech a zásadách stojíme.
Sem tam přijde email.
Čas od času máme touhu něco oznámit nebo pozvat na některou z akcí. Chcete být u toho?