Jdeme si pro kuráž
Ačkoliv je tento článek ze začátku našeho fungování, vyjadřuje důvody, proč jsme se rozhodli najít kuráž a společně s vámi začít oživovat Všestary. Proto jej tu necháváme celá ta léta. Jako připomínku, odkud a kam jsme v roce 2010 vykročili. Díky vám.
(2010, jrk) Pro někoho bude možná překvapením, že v tomto článku nalezne nápady a postřehy, které mu jsou známé. Možná, že s nimi souhlasí a navíc by je rád i podpořil. Kdyby... Ano, zvyk je železná košile. Strach ze změny přichází automaticky pokaždé, když máme udělat jiné rozhodnutí než to, o kterém si myslíme, že jej všichni očekávají. Jenže, kdy najít odvahu posunout věci dál?
Všechny škarohlídy chci nejdříve uklidnit. Všichni z nás, z party lidí, která se rozhodla obec zkrášlit, zvelebit a dostát všem možným slibům, které jste doposud dostali, stojí o normální změny k lepšímu. Chceme z Všestar, Menčic a Vávrova vytvořit místo, kde budeme všichni rádi žít. Tedy víc než jen přespávat či věnovat se pouze svojí zahradě. Za zdí vlastní parcely totiž leží další kus našeho já, na rozdíl od lvů. To, jak vypadá zahrádka, dozajista osloví naše návštěvy, rodinné příslušníky či kamarády. To, jak vypadá její okolí, vypovídá o nás všech.
Hovoří to řečí, ve které lze postřehnout náznaky jistého sebeuzavření, odevzdanosti a malého zájmu. Kdo někdy šel pěšky na vlak do Strančic, na hřbitov anebo jen tak brouzdal mezi jednotlivými domy, ví naprosto přesně, o čem tu píši. A upřímně chápu, že hodně lidí rezignovalo a má chuť věnovat svůj čas na zvelebování pouze k hranicím svého pozemku. Zejména když vedení obce šetří jak morální, tak materiální pomocí. Pár statečných, kteří se snaží obecní pozemky udržovat a zkrášlit, pak působí spíše jako jako Don Quichottové v boji s větrnými mlýny. Tlačí vše z vlastních financí i času jen proto, že to chtějí mít Všestary hezké. Je deprimující, když pracujete na obecním, a zjistíte, že obci je to úplně jedno.
Rozhlédněme se kolem sebe. Žijeme ve víceméně přátelském sousedství nových a starých domů. Poklona všem starousedlíkům, kteří přijali nové obyvatele mezi sebe. Někde to možná trochu skřípe a naopak jinde skvěle funguje. Je nás v obci téměř 700 obyvatel a sousedské spory tu byly a budou. Je však na nás zkusit je co nejvíce eliminovat a najít co nejpříjemnější způsob jejich vyřešení.
Všestary, Menčice i Vávrov mají obrovskou šanci stát se ukázkou toho, jak může vypadat český venkov, který odolal nemoci, nazvěme ji "neřízená výstavba". Stačí se podívat jen o kousek dál, Jesenice, Vestec, Kocanda atd. byly před pár lety podobnými vesničkami, v tuto chvíli zápasí se stavebními uzávěrami, přecpanými silnicemi, chybějícím kulturním zázemím. Ano, sem se jezdí opravdu jen přespávat a ráno zase do práce. Do Prahy. Bolí mě u srdce, když vidím, jak se obec za tichého odporu téměř všech obyvatel bez mrknutí oka mění z malebné vesničky v satelitní městečko. A děje se to opakovaně, kdy jen stěží tušíme, co se vlastně v kuchyni zastupitelstva "uvařilo". Informační noviny přestaly pomalu vycházet, vývěska zeje informační samotou a webové stránky obce doslova pláčí po jakýchkoliv textech, aktualizaci nebo alespoň fotogalerii. Starosta mlčí nebo nadává.
My jsme si řekli, že to chceme jinak. Přejeme si, aby se z našich vesnic staly krásné obce na rozdíl od divočiny simulující život ve městě. Chceme, aby se každý, kdo našimi vesnicemi projíždí, usmál, na místo ušklíbnul, co že je to za hroznou náves. A aby děti i dospělí mohli bezpečně chodit po obci. Namísto hazardování se svým životem u silnic, u kterých chybí chodníky, přechody a zklidněná doprava. Je naším záměrem rozšířit školku pro děti, zkrášlit náves, vysázet aleje podél cest, umožnit přístup na obecní sportoviště pro všechny, zajistit podmínky pro vznik pořádné hospody, vytvořit plnohodnotnou hasičskou jednotku, protože hořet může i u vás, podpořit drobné živnostníky v obci a hlavně, komunikovat s námi, občany. A to vše dříve, než se začnou přiškrcovat kohoutky dotací z evropských fondů, a ta doba je již za dveřmi. Každý z vás má jistě hromadu nápadů, co by naše obce potřebovaly. Chceme vás slyšet, chceme o nápadech vědět, chceme je společně s vámi realizovat.
Někdy mám pocit, že nás přestalo zajímat, kdy bude hotové to, co požadujeme. Spokojíme se jen se slibem, že někdy to bude a že to za nás někdo udělá. My se tomu rozhodli jít vstříc. Chceme měnit vzhled vesnice a přístup k jejím obyvatelům okamžitě. Vždyť hodně se dá zvládnout jen pouhou vůlí a odhodláním věci posunout dále, bez statisícových rozpočtů či velkých gest. Proto jsme vznikli. Bude to po dvacetipěti letech pouhé údržby trvat. Bude to bolet. Půjdeme však za tím odhodlaně, dokud i poslední z nás o to budou stát.
Přečtěte si také
Kdo a proč se stal členem zakládajícího týmu.
Něco málo o tom, jak může členství ve sdružení také vypadat.
Na jakých základech a zásadách stojíme.
Sem tam přijde email
Čas od času máme touhu něco oznámit nebo pozvat na některou z akcí. Chcete být u toho?