O práci zastupitele. Otevřeně.
Co vlastně znamená něco pro obec opravdu udělat? Podívali jsme se na poslední čtyři roky, zápisy zastupitelstva i vlastní práci. A klademe si stejné otázky, které by podle nás měl mít možnost položit každý občan každému zastupiteli. Aby bylo o VŠE postaráno.
Chceme otevřenou obec, kde se lidé ptají, diskutují a říkají svůj názor. Paradoxně právě před volbami, kdy takovou diskusi potřebujeme nejvíc, ji začínáme odmítat jako příliš politickou, příliš dlouhou nebo příliš nepříjemnou. A to zejména ve chvíli, kdy se otázky začnou týkat nás samotných.
Otevřenost podle nás znamená možnost říct svůj názor a dostat odpověď. Ptát se. Nesouhlasit. Přinést jiná čísla. Ukázat jiný pohled. A úplně stejně to musí fungovat i obráceně.
Před volbami se přirozeně začalo víc mluvit o tom, co se ve Všestarech povedlo, co mohlo být jinak, kdo co prosazoval a kdo mohl udělat víc. To je naprosto v pořádku. Volby jsou událost, při které se máme ptát, porovnávat tvrzení s tím, co se skutečně dělo a dávat větší prostor odpovědím, komentářům i diskusi.
Tím totiž debata začíná.
Když někdo řekne, že něco bylo špatně, můžeme se ptát, co mělo být jinak. Když někdo říká, že něco čtyři roky prosazoval, můžeme se podívat, co konkrétně pro to udělal. Když někdo mluví o výsledku, můžeme se ptát, jak vznikl a kdo na něm pracoval. A úplně stejným způsobem se ptejte i nás.
Otevřená komunikace není jednosměrná nástěnka. A protože stejný metr chceme používat i sami na sebe, začali jsme právě u nás. Podívali jsme se na poslední čtyři roky a položili si otázky, které podle nás může položit každý občan každému zastupiteli.
Co jste skutečně udělali? Na čem jste pracovali? A co jste dotáhli? A úplně stejné otázky chceme slyšet i od vás.
Co vlastně znamená něco pro obec udělat?
Práce zastupitele není jen přijít na jednání, přečíst si připravené materiály, diskutovat a hlasovat.
Někdo musí problém vzít za svůj. Zjistit podklady. Mluvit s lidmi. Obejít vlastníky. Jednat s krajem nebo úřady. Najít peníze. Připravit řešení. Řešit dodavatele. Kontrolovat realizaci. A nakonec věc dotáhnout. I k tomu podle nás mandát zastupitele je. Bez ohledu na to, kdo má v zastupitelstvu většinu.
Proto když dnes kdokoliv říká „prosazovali jsme“, „podařilo se nám“ nebo „dotáhli jsme“, přijde nám úplně normální se zeptat: Jak konkrétně?
Co jsme tedy udělali my?
Podívali jsme se proto do zápisů. Od října 2022 do července 2026 proběhlo podle našeho průchodu zápisy 37 jednání zastupitelstva se 163 projednávanými body.
Z nich 5 bodů bylo do programu přineseno zastupiteli z druhé kandidátky. Čtyři z nich se týkaly cesty do Menčic. Pátým byl návrh na ocenění za kulturní přínos obci.
Znamená to, že zbylých 158 bodů bylo 158 našich nápadů? Samozřejmě ne.
Zhruba polovinu tvoří běžná agenda: rozpočty, smlouvy, majetek, žádosti občanů a další věci, které zastupitelstvo prostě projednávat musí. Jedno větší téma se navíc může do programu vracet několikrát.
Ve zbývající části pak najdete věci, na kterých jsme během posledních čtyř let skutečně pracovali. Například dotažení územního plánu, obnovu základní školy, krajské komunikace a chodníky, dešťovou kanalizaci, opravy místních komunikací, péči o veřejnou zeleň, přípravu nového centra obce nebo záchranu aleje ořešáků v Menčicích.
Jenže nápad je jen začátek. Výsledek vyžaduje práci. Za jedním bodem programu mohou být dvě hodiny, za jiným měsíce nebo roky. Po večerech, o víkendech, někdy o svátcích nebo místo času s rodinou. A často i vlastní peníze.
Není to povinnost. Děláme to proto, že chceme, aby se v obci něco skutečně změnilo.
A když pak někdo přijde a řekne, že je to celé špatně, těžko se někomu v první chvíli rozzáří úsměv na tváři. To je lidské. Důležité je, co přijde potom. Co s tím? Jde to udělat jinak? Co jsme přehlédli? Co můžeme změnit?
Dnes už víme, že nemůže všechno dělat starosta a místostarosta. Zastupitelstvo má devět lidí. Každý by měl některé téma uchopit a dovést ho od problému přes řešení až k výsledku. Právě tak si představujeme práci zastupitele. Nejen říct svůj názor. Nejen přijít s nápadem. Nejen hlasovat.
Vzít si něco za své a pracovat na tom.
Otevřenost se pozná až při nesouhlasu
A tady se vracíme na začátek. Otevřenost není jen právo říct, co si myslím. Je to také ochota přijmout, že někdo odpoví. Přinese jiná data. Zpochybní moje tvrzení. Nebo se prostě zeptá: Co konkrétně jste na tom udělali?
A stejným metrem se ptejte i nás. Když říkáme, že jsme dotáhli územní plán, ptejte se nás, co jsme na něm konkrétně dělali. Když mluvíme o obnově školy, ptejte se, kdo ji připravoval, kdo jednal a kdo řešil problémy. Když si připisujeme práci, kterou udělal někdo jiný, opravte nás.
To není útok. A není to ani obrana před kritikou. To je otevřená debata.
Otevřenost se nepozná podle toho, jak dobře se nám mluví, když spolu souhlasíme. Pozná se ve chvíli, kdy přijde nepříjemná otázka. A byli bychom rádi, aby před volbami bylo normální nejen něco tvrdit, ale také se ptát. A aby stejný metr platil pro všechny.
Včetně nás.
