Zachovat stavební komisi? Určitě. Ale aktivní.
Poradní orgán není od toho, aby čekal, až mu starosta poradí, s čím mu má poradit. Stavební komisi přitom nikdo rušit nechce. Otázka je jiná: jak zajistit, aby lidé, kteří se do ní nechají zvolit, skutečně pracovali, byli mezi lidmi a chránili hodnoty Všestar. Aby bylo o VŠE postaráno.
Kandidáti Naše Všestary ve svém článku vysvětlují, proč chtějí „zachovat aktivní stavební komisi“. Tady máme hned na začátku dobrou zprávu: nikdo ji rušit nechce.
Zachovat něco, co nikdo rušit nechce, je poměrně bezpečný volební slib. A pokud má být stavební komise, jak píší Naše Všestary, „aktivní a odborně fungující“, podepisujeme všema deseti.
Otázka tedy není, jestli stavební komisi mít. Otázka je, co od ní očekáváme a co znamená slovo aktivní. Nejlépe je to vidět na konkrétních příkladech.
Být u toho je důležité. Ale říkejme přesně, kdo co udělal.
Stavební komise v minulých čtyřech letech samozřejmě pracovala. Projednávala stavební záměry, připomínkovala předložené materiály a někteří její členové odváděli velmi dobrou práci. To nikomu nebereme.
Významnou odbornou roli v ní bezesporu má architekt Mirek Hofman.
Právě proto je ale fér rozlišovat mezi tím, co udělala stavební komise jako celek, co odpracovali její aktivní členové a co skutečně udělali ti, kteří dnes práci komise uvádějí jako svoje zásluhy.
Kandidátka Naše Všestary totiž nejsou stavební komise.
Územní plán
Naše Všestary píší, že významnou část jejich práce představovalo „dokončení nového územního plánu“.
Jenže nový územní plán se připravoval dlouhé roky před začátkem tohoto volebního období. Dokonce se předpokládalo, že by mohl být vydán ještě na konci období předchozího. Kvůli čistě technickým důvodům jeho finalizace však přešla do tohoto období.
Současná stavební komise pod vedením Anny Komeiserové tedy vstoupila do procesu, který už byl ve finální fázi.
A svou práci v ní udělala. Územní plán připomínkovala a podle starosty důkladně a dobře. Stejně jako jej v rámci běžného procesu připomínkovali někteří občané, zastupitelé a další účastníci.
Územní plán připomínkovali. Nevytvořili ho.
To není zmenšování jejich práce. Naopak. Dobrou práci není potřeba zvětšovat tím, že jí zpětně přisoudíme něco, čím nebyla.
Studie centra obce
Podobné je to s tvrzením, že se „aktivně věnovali přípravě územní studie centra obce a veřejných budov“.
Tady je dobré připomenout, jak celý projekt vůbec vznikl.
Myšlenka vytvořit dlouhodobou koncepci centra obce vzešla od starosty Jaromíra Jecha. Ten hledal způsob, jak se na budoucnost centra nepodívat jen po jednotlivých budovách, ale jako na jeden celek, tedy veřejný prostor, obecní budovy i jejich vzájemné vazby. Vyhledával možné architekty a mezi nimi oslovil i MH Architects.
Záměr pak nebyl připravován za zavřenými dveřmi. Vznikaly varianty, zapojila se stavební komise, zastupitelé i veřejnost a proběhlo také veřejné hlasování.
I uvnitř samotné komise přitom práci nedělali jen lidé, kteří ji dnes prezentují jako svoji zásluhu. Návrh zadání pro oslovení projekčních kanceláří například podle zápisu připravoval Matyáš Řehák. Velké díky!
Stavební komise tedy v procesu měla svoji roli. Projednávala podklady, připomínkovala je a doporučovala řešení. Ale studie centra nebyla projektem několika jejích členů. Byl to projekt obce, který měl svého iniciátora a na kterém následně pracovala řada dalších lidí.
Účast v komisi, která se na procesu podílí, ještě nedělá z výsledku zásluhu jednotlivých členů.
A „projekt nové školy“?
Naše Všestary také píší, že se podíleli na „přípravě projektu nové základní školy“.
Tady už je trochu problém vůbec poznat, kterou školu mají na mysli.
Pokud mluví o základní škole, která dnes ve Všestarech skutečně funguje, její vznik měl úplně jiný příběh a jiné lidi, kteří jej připravili, odpracovali a dotáhli. Kteří strávili celé léto prací. Tomu jsme se podrobně věnovali samostatně.
Pokud ale mají na mysli myšlenku možné budoucí školní budovy u sportovního areálu, ani tam zatím nemluvíme o „projektu nové školy“ v běžném významu tohoto slova.
Zastupitelstvo nechalo zpracovat předprojektové ověření. Trochu vzletný název pro úkol, jehož cílem bylo především zjistit, zda se na uvažované místo vůbec vejde potřebná školní budova, tělocvična, parkování, příjezd a další základní funkce.
Místo vycházelo z širšího přemýšlení o budoucím uspořádání centra obce a následně vedení obce zadalo ověření, zda je takové řešení reálné. Teprve tento připravený materiál dostala stavební komise k projednání a připomínkovala ho. A to je její legitimní práce.
Připomínkovat předprojektové ověření ale není totéž jako připravovat projekt nové školy.
Poradní role je důležitá. Nemusíme ji zpětně přejmenovávat na autorství.
Co tedy přinesli na stůl sami?
A tím se dostáváme k tomu, co nám na fungování stavební komise v posledních letech chybělo. Velká část výše popsané práce má totiž společný princip:
- Starosta, místostarosta nebo další lidé připravili a rozpracovali téma.
- Stavební komise potom dostala podklady, projednala je a připomínkovala.
To je jedna část práce poradního orgánu. A je potřebná. Jenže aktivní přístup podle nás nemůže začínat až ve chvíli, kdy starosta položí hotový podklad na stůl.
Aktivní členy komise nepoznáte jen podle toho, co udělají s materiálem, který dostanou. Poznáte je také podle toho, s čím přijdou sami.
Když se staví vodovod
Stavební komise samozřejmě nemá projektovat potrubí. Ale když přes obec prochází tak velká stavba, čekali bychom od jejího vedení a aktivních členů, že se budou zajímat o to, kudy povede, co se při stavbě stane s cestami a zelení a co po ní zůstane. Co náš rozbagrovaný region získá navíc.
U vodovodu k Tehovu se ještě před zahájením prací ukázalo, že původní řešení by znamenalo zbytečně rozsáhlé rozkopání cesty směrem do Hůry a kácení. Projekt se proto musel ještě před stavbou přepracovat a potrubí přetrasovat tak, aby zůstaly zachovány přístupné cesty.
Jenže ani tento problém nepřineslo vedení stavební komise. Museli ho aktivně řešit jiní. Jirka Macháček se starostou Jaromírem Jechem.
A právě to je příklad práce, kterou od aktivní komise čekáme. Podívat se na projekt očima obce a lidí, kteří v ní budou žít i po odjezdu bagrů.
Dá se trasa udělat lépe? Co ochráníme? Co při stavbě poškodíme? A když už někde kopeme, není možné současně vyřešit další problém?
Když rozřízneme cestu
Máme asfaltovou cestu, kterou kvůli stavbě rozkopeme. Jedna možnost je po dokončení výkop zase zaplátovat. Druhá je říct:
Když už jsme tady, nemáme rovnou vyřešit odvodnění a dát cestu pořádně do pořádku? To není velká architektura ani milionová studie. To je obyčejné přemýšlení o obci.
Když se někde staví, nestačí kontrolovat jen stavbu
V posledních letech se ve Všestarech stavělo hodně. A právě tady je dobře vidět rozdíl mezi technickou kontrolou stavby a péčí o to, co stavba dělá s obcí a s lidmi kolem ní.
Architekt Mirek Hofman se účastnil kontrolních dnů a hlídal odbornou stránku samotných staveb. Jestli se staví správně, v odpovídající kvalitě, z navržených materiálů a podle projektu. To je práce, kterou měl na starosti, a kterou dělal.
Jenže tím práce stavební komise podle nás končit nemá.
Někdo se musí dívat také za hranici staveniště.
Jak stavba zasahuje do života lidí, kteří bydlí vedle? Co udělala s jejich plotem nebo přístupem k domu? Nezůstaly po technice poškozené stromy? Je potřeba někde doplnit palisádu nebo jiné zajištění? Jak se řeší prašnost, bláto a průběžný úklid? V jakém stavu zůstávají cesty a okolní zeleň? A ví vůbec člověk, kterého se problém týká, na koho se může obrátit?
Právě tady nám aktivní role vedení stavební komise chyběla.
Nečekáme, že její předsedkyně bude kontrolovat kvalitu betonu nebo správnost technologického postupu. Od toho jsou lidé, kteří tomu odborně rozumí.
Čekáme však, že se někdo z vedení komise dvakrát, třikrát do týdne jejím okolí projde, promluví s lidmi, podívá se, co stavba způsobuje a problémy začne řešit dřív, než se z nich stane sousedský spor nebo něco, co po dokončení stavby zůstane obci na krku.
Nestačí hlídat, jestli je správně postavená stavba. Někdo musí hlídat i to, co po ní zůstává kolem.
A právě to je podle nás práce pro aktivní stavební komisi. Nemá být jen nad výkresy a na kontrolním dni. Má být také mezi lidmi ve Všestarech.
Hájit lidi, kteří už tady žijí
Aktivní stavební komise podle nás nemá řešit jen to, jestli nový stavební záměr splňuje pravidla na papíře.
Má také hájit zájmy lidí, kteří už ve Všestarech žijí, a hodnoty obce, které chceme zachovat.
Když někdo přijde s novým domem nebo větším stavebním záměrem, chceme nejdřív vědět, jak se dotkne jeho okolí a co si o něm myslí bezprostřední sousedé. Teprve potom má obec formulovat svoje stanovisko.
Ne proto, aby soused rozhodoval, co smí někdo postavit na vlastním pozemku. Ale proto, aby obec znala dopady svého stanoviska na lidi, kteří tam už bydlí.
A zároveň dává smysl vytvořit jeden srozumitelný dokument pro stavebníky, který předem popíše, co obec považuje za důležité: charakter zástavby, veřejný prostor, zeleň, cesty, hospodaření s vodou a další hodnoty Všestar.
Stavebník tak nebude pravidla zjišťovat až ve chvíli, kdy přinese hotový návrh. Bude od začátku vědět, co obec chrání a co od nové výstavby očekává.
A co s tím, co už máme?
Máme třeba starou trafo věž nad obcí.
Musí nejdřív místostarostu napadnout, že by se s ní dalo něco dělat, připravit téma a potom požádat komisi o názor?
Nebo může její vedení a členové sami aktivně přijít: Máme tady tenhle objekt. Co s ním? Jak by šel využít? Co jeho okolí? Nemůže se stát součástí veřejného prostoru? Stejně se dá přemýšlet o starších obecních budovách, cestách, zanedbaných místech nebo veřejném prostoru.
Poradní orgán není od toho, aby čekal, až mu starosta poradí, s čím mu má poradit.
A pak je tu dálniční přivaděč
Možná nejvýraznější příklad toho, co máme slovem „aktivní“ na mysli.
Připravovaný dálniční přivaděč za všestarským hřbitovem může zásadně ovlivnit nejen Všestary, ale celý region, ve kterém dnes žijeme.
Předsedkyně stavební komise o tématu věděla. Byla na něj upozorňována.
Přesto podklady, dokumentaci a další vývoj dlouhodobě řeší především člověk, který členem stavební komise vůbec není. Účatní se jednání kraje, petičních výborů, dohledává informace, upozorňuje zastupitelstva dotčených obcí a snaží se hledat možnosti, jak zájmy Všestar chránit.
Podobně jak tomu bylo při přetrasování vodovodu nebo při řešení některých problémů, které po stavbách v obci zůstaly. Místo stavební komise si je často musí řešit lidé sami.
Neuvádíme to proto, abychom z práce lidí vyráběli další zásluhu. Právě naopak. Ukazuje to, že takovou práci lze dělat a že bychom ji měli očekávat především od lidí, kteří stavební komisi vedou a svoji práci v ní dnes sami označují za aktivní.
Nejde o to komisi zachovat. Jde o to, aby fungovala.
Můžeme samozřejmě napsat, že chceme „aktivní a odborně fungující stavební komisi“.
To zní hezky.
Jenže po zkušenosti posledních let nás zajímá něco mnohem praktičtějšího: jak zajistíme, aby lidé, kteří se do stavební komise nechají zvolit, na její práci skutečně měli čas, přijali za ni odpovědnost a byli aktivní i bez toho, aby jim každý jednotlivý úkol musel připravit starosta nebo místostarosta.
Protože komise, která převážně čeká na materiály připravené vedením obce, projedná je a vrátí s připomínkami, sice formálně existuje. Ale hodnotu, kterou od ní obec potřebuje, vytváří jen zčásti.
Pokud má mít stavební komise pro Všestary skutečný smysl, musí se způsob jejího fungování změnit.
A není na tom nic složitého.
- Když se v obci staví, někdo z komise se tam pravidelně půjde podívat.
- Když mají lidé kvůli stavbě problém, bude vědět, na koho se mohou obrátit.
- Když přijde nový stavební záměr, nejdřív se podívá na místo a zjistí, jak se dotkne sousedů.
- Když obec něco rozkope, zamyslí se, jestli při tom nemůžeme zároveň vyřešit další problém.
- Když máme starou budovu nebo zanedbané místo, nebude čekat, až téma přinese starosta.
- Když se za hranicí obce připravuje stavba, která může Všestary ovlivnit , bude ji aktivně sledovat.
- A když stavebník přijde s novým záměrem, dostane předem jasnou informaci, jaké hodnoty chce obec chránit a co od nové výstavby očekává.
To je podle nás aktivní stavební komise.
Ne ta, o které napíšeme, že je aktivní.
Ta, u které to lidé poznají.
A tak otázka nakonec nezní, jestli stavební komisi zachovat, nebo nezachovat.
Otázka zní, jak zajistit, aby skutečně pracovala, chránila zájmy lidí a hodnoty Všestar a pomáhala řešit problémy dřív, než z nich problémy opravdu vzniknou.
Protože právě od toho tu má být.
